V oku tornáda

5. june 2017 at 21:44 | Ҽ.
Je měsíc č. 1 a začíná být v hlavě čím dál zvrácenější, ale až na kliky upatlané od zvratek, špinavé dlaně a jeden pramen vlasů přilepený k bílé stěně záchodové mísy se to do skutečného života nepřenáší. Špičky prstů namáčí ve vodě a poslouchá industriální dunění potrubí.
Velikost síly ef přitahující těleso k povrchu zemskému neodpovídá hmotnosti tělesa em. Poslední dobou je těžké vstát, a ještě těžší se podívat do zrcadla. Zírá na ni prázdný úplněk obličeje s červenými žilkami kolem nosu a žlutými zuby mezi popraskanými rty. Je těžké vstát, ale někde za zavřenými dveřmi to neustále bzučí, občas skřípne jako poškozený hardware. Hlava v dlaních, gumový kroužek kolem zápěstí, cigáro v puse a dotěrné myšlenky. Trocha pudu sebezáchovy by neškodila a ambice by vyloženě spasily. Žádná cesta nevede nikam, když kormidlujete takový vrak. Ztroskotáte na blbém ostrově, kde pod palmou spí mechanická opička s činely, na které vytrvale tříská.

Pusť. To. Dítě.
 


Comments

1 k k | 11. august 2017 at 17:19 | React

Je nějak zamračeno. Změnit směr ? Slyšela jsem o doporučení dívat se na sebe nahá hodinu do zrdcadla každej den. Prej to pěstuje sebelásku ale sotva se to dá vydržet dýl jak 5 minut. Pud sebezáchovy bejvá silnější než si myslíme. Nebo vlastně..záleží na filozofii. Mám ráda zničený věci. Mám tě ráda es.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement