Dopisy z Imaginária #3

20. january 2016 at 22:59 | Ҽ. |  literární dehonestace
Dááávno před RR.



Byla příliš mladá na stařeckou mrzutost, což nijak nezušlechtilo její sinalou a unavenou tvář. Ocelově šedé oči hleděly skrze bílé pláště s netečností slepce, jen kůstky na hřbetu její dlaně, kterou měla položenou na odulém břichu, se napínaly jako struny vybrnkávající poněkud hysterický rekviem.

Byl to zvláštní pocit, s takovou upřímností nenávidět ještě nenarozené dítě.

Její muž seděl vedle ní a dočítal dnešní noviny, poté je pečlivě složil, poskládal je na stolek vedle nemocničního lůžka. Jeho kamenný výraz na okamžik porušil sebevědomí úsměv, kterým okouzlil procházející ženu v jasně žlutých šatech připomínající rozkošného kanárka.

Po pár vteřinách jeho duše znovu usnula. Otočil se na svou ženu a chvíli ji zpytavě pozoroval. "Už víš, jak se bude jmenovat?"

Cizinec v jejím těle, který ji okradl o všechny půvaby, se znovu ozval a vzal ji slova s úst. Muž sledoval své dítě trápit chřadnoucí dívku do té doby, než ji odvedli za skleněné dveře., Dítě ještě zcela bez hříchu, ale už potřísněné cizí krví, se rozplakalo. Otec novorozeněte se zvedl ze židle, uhladil si sako, úsečně přikývl a sám pro sebe řekl: "Tak tedy Vincent."


Teda aspoň nějak takhle jsem si svůj nástup do první bojové linie vždycky představoval.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement