Dopisy z Imaginária #2

23. december 2015 at 21:38 | Ҽ. |  literární dehonestace
Éra po RK. Přeji všem ty nejrozkošnější Vánoce. Je to všechno pozitivnější, než se zdá.



Byla spousta věcí, které mi nikdy nešly, ale uvěřit vlastním bludům nebyla jedna z nich. Dnes to ovšem nešlo tak snadno. Proč bych měl být šťastný? Zítra se místo jmelí u stropu bude v prázdném bytě houpat na vlastním opasku zmodralé tělo muže, který svůj poslední polibek věnoval hrdlu láhve rumu. Ti vykutálenější se odeberou do společnosti prostitutek, kde dlouhý kytarový nehet na palci nedoceněného umělce klepne o kovový knoflík na krátké sukni. Tichý zvuk, který zní jako činel v orchestru, bez kterého by byla hymna ztroskotanců prázdná. Predátor Alkohol s hnátem v nahém klíně cukajícího narkomanského poražence. Násilné mnutí v rozkroku, prázdná vlaková kupé, kalhoty páchnoucí močí, pulzující chuchvalce v lebce, nepřekonatelná bolest, pod kterou se přivírají pláčem opuchlá víčka.

Viděli jsme to všechno.

Otočím hlavou doleva. Naše postavy jsou žlutě vykresleny na okně a pro jednu krásnou chvíli blokují vše za ním. Jen ty a já. Asi říkám tvé jméno příliš plačtivě, jako bych chtěl, ať se pro mé krásné oči proměníš v opiový všelék, protože pohled, který mi věnuješ, je ustrašený a starostlivý. Zmáčkneš mě v objetí tak pevném, jako bys chtěl ze mě vytěsnit všechny ty myšlenky, na které je moje duše příliš malá. Vzpomínky na stíny lidí, kteří pod zámkem noci stále žijí vedle nás, jen už po našem boku nevzlykají na špinavé matraci s vyskákanými péry. Byli jsme stíny, ale v tom největším životním lovu jsme uspěli.


Zase budeme v pořádku. My dva. Jen mě teď prosím nepouštěj.
 


Comments

1 k k | 18. february 2016 at 19:20 | React

blog pobavil.

Ceny našich životů ?
krásně brutální pohádky
tak vysoký
kolikrát za život se jde dočista zbláznit, co myslíš es. ?

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement