Loutkaři!

17. october 2015 at 12:18 | Ҽ. |  literární dehonestace
Čistě pro potřeby vyjádření souhlasu s vlastní identitou. I úlovky se stoky můžou mít nějakou citovou hodnotu.



Jeho přítomnost ještě nestačila vyprchat se žluté skvrny na filtru její poslední cigarety vykouřené na nemocničních záchodech. Jako kejklíř té ženě nabídnul jednu na cestu, na které už stejně v bílých pantoflích chvilku přešlapovala, když už se za každými dveřmi na oddělení marodi topili v kvádrech tmy vylité do čtyř stěn.

Vražda umírajícího byla pro něho stejně uspokojivá jako laxní a neohrožená nafukovací společnice pro Markýze de Sade. V býčí lebce se mu dělala díra a jeho bledé vytřeštěné oči protkané růžovými žilkami vystupovaly ze zvířecí hlavy.

M. rozmrzele zatřepal s ocáskem mrtvého hada, kterého měl omotaného kolem krku. V poslední době se mu vůbec nedařilo. Ten úskočný tmavovlasý darebák a jeho modrooký kumpán, ti prokletí loutkařovi andílci mu přinesli nezdar.

Stál na schodech staré vodní nádrže a sledoval vypálenou krajinu, ze které vyrážely černé pahýly stromů jako strniště z voskově bílé kůže mrtvoly. Pršelo. Země byla mokrá a prostor uvnitř dvou na zemi se válejících pneumatik se lesk jako doširoka otevřené oči té ženy s rakovinou plic.

Šel po schodech dolů rázným krokem pána všech bestií pevniny a kovová konstrukce pod ním v pravidelném rytmu odpočítávala zbývající vteřiny do začátku honu.


Byl čas uštvat loutkaře.
 


Comments

1 d d | 17. october 2015 at 17:49 | React

prosím piš knihy.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement