Zastřelte běžce

21. september 2017 at 22:07 | Ҽ.
I přes na duševní choroby bohatou historii vyhledávání se přeci nemůžeme unáhleně uchylovat k neodborným diagnózám, nepřiznat si ale kratší depresivní epizodky by hraničilo s vyšinutostí, ha. Každopádně jestli je na programu mentálního cirkusu ještě něco víc, to nevím. Přemýšlím o ocelové trubce do spánku. Občas. Umřít ale nechci, jen mě zas o tom bude bavit na chvíli přemýšlet.
 

V oku tornáda

5. june 2017 at 21:44 | Ҽ.
Je měsíc č. 1 a začíná být v hlavě čím dál zvrácenější, ale až na kliky upatlané od zvratek, špinavé dlaně a jeden pramen vlasů přilepený k bílé stěně záchodové mísy se to do skutečného života nepřenáší. Špičky prstů namáčí ve vodě a poslouchá industriální dunění potrubí.
Velikost síly ef přitahující těleso k povrchu zemskému neodpovídá hmotnosti tělesa em. Poslední dobou je těžké vstát, a ještě těžší se podívat do zrcadla. Zírá na ni prázdný úplněk obličeje s červenými žilkami kolem nosu a žlutými zuby mezi popraskanými rty. Je těžké vstát, ale někde za zavřenými dveřmi to neustále bzučí, občas skřípne jako poškozený hardware. Hlava v dlaních, gumový kroužek kolem zápěstí, cigáro v puse a dotěrné myšlenky. Trocha pudu sebezáchovy by neškodila a ambice by vyloženě spasily. Žádná cesta nevede nikam, když kormidlujete takový vrak. Ztroskotáte na blbém ostrově, kde pod palmou spí mechanická opička s činely, na které vytrvale tříská.

Pusť. To. Dítě.

Mizerní #1

6. may 2016 at 19:35 | Ҽ. |  literární dehonestace
laciní a znepokojivý.
 


Dopisy z Imaginária #3

20. january 2016 at 22:59 | Ҽ. |  literární dehonestace
Dááávno před RR.

Dopisy z Imaginária #2

23. december 2015 at 21:38 | Ҽ. |  literární dehonestace
Éra po RK. Přeji všem ty nejrozkošnější Vánoce. Je to všechno pozitivnější, než se zdá.

Dopisy z Imaginária #1

6. november 2015 at 21:12 | Ҽ. |  literární dehonestace
RR, ke konci


Loutkaři!

17. october 2015 at 12:18 | Ҽ. |  literární dehonestace
Čistě pro potřeby vyjádření souhlasu s vlastní identitou. I úlovky se stoky můžou mít nějakou citovou hodnotu.


Polaroid Dee

22. september 2015 at 12:46 | Ҽ. |  literární dehonestace
Protože se musím udržet produktivní.

Býti estétem

24. august 2015 at 17:23 | Ҽ. |  literární dehonestace
Spisovatel odtahuje od papíru kuličkové péro, kde se před pár chvílemi do papíru vpil inkoust slov Pravá krása je ta, která… a s nakrabaceným čelem si promýšlí, jak doplnit myšlenku tak, aby si ji mládež po celém světě vytetovala na předloktí. Absintem zmožený malíř se dokázal sám zhypnotizovat tisícem dechberoucích odlesků sklenic a lahví za barem a koketa s velkým výstřihem kapituluje a upouští od snaživého předklonu. Badatelé a páni estetikové nemají jednotnou definici krásy, protože se mění se jako kutálející duhová skleněnka na slunci.

Krása vnější a krása vnitřní jsou dvě cizinky, které mají jen společné křestní jméno, a z pokrevní příbuznosti je od dob půvabných náboženských ikon a Shakespearových ohavných zloduchů podezřívá málokdo, přesto jsou proti sobě štvány jako dva vzteklí v aréně. Stojí naproti sobě, načež méně milována a také méně nenáviděná se zvedá a odchází.

Zůstává dáma v indigových, zlatou nití prošívaných brokátových šatech a zároveň i prostá jakéhokoli zdobení. Někdo jí vidí v deštivých březích Albionu, jiný se jí nechá svést v polární noci, jiného pohladí dlaní ze slunečních paprsků na plážích Valencie. V mužích i ženách zaběhlého, okázalého půvabu, nebo naopak ostrých rysů a obscénní přitažlivosti.

Většina má před očima různě barevná sklíčka, málokdo si zakryje oči úplně, jako by ho krása urážela nebo odpuzovala, a po tomto stvoření abstrakce plivou. Většinou jí ale plaše uhýbají vedení jen vlastní zhrzeností a hořkostí. Umělci se jí naopak odevzdávají úplně.


Krása si na vodítku drží povrchnost a závist a spoustu dalších psů, kteří vás mohou snadno pokousat. Krása není tím nejdůležitějším, co nám život přináší, přesto je nádherné se jí nechat prostě jen okouzlit.

Where to go next